„Na katedru dokumentární tvorby jsem se hlásil s odhodláním zaznamenávat pravdu. Ovšem jak zpívá skupina Elán v písni H. Ch. Andersen: „To bol ten svet krásnych víl a kráľov, kde pravda víťazí, kde pravda víťazí, dnes sa mi to zdá už príliš málo, učím sa znova žiť, učím sa znova žiť.”
V určitou dobu jsem si uvědomil, že mít pravdu je nejen jednoduché, ale že pravda též znamená zastávat jistý status quo, protože pravdivé je pouze to, na čem panuje v dané situaci shoda. Takže mě namísto zaznamenávání viditelného jako toho pravdivého začala zajímat lež, neboli zpřítomňování neviditelného jako toho, co se teprve může stát. Je to totiž právě lež, abych parafrázoval Nietzscheho, která i v historickém rozměru proměňuje situaci, protože lží je to, co v danou chvíli neplatí, co není v danou chvíli viditelné a co je tak předpokladem změny. Není lež Českého snu podstatná právě v tom, že v přímém přenosu zviditelňuje principy sociálních mystifikací, které vnímáme jako pravdivou samozřejmost? Nebylo snad svého času pro daný kontext většího lháře než Ježíše Krista či Giordana Bruna? Pouze to neviditelné se teprve může stat. Bez vztahování se k neviditelnému se zbavujeme možnosti být jinými. Takže lež a láska musí zvítězit nad pravdou a nenávistí. Právě z potřeby mít pravdu totiž nenávist k ostatním pravdám vyplývá. Ale jestliže budeme světu lhát s láskou k němu, abychom nelhali kvůli sobě, tak potom může být svět láskyplnější. Láska přitom není pouze emocí, láska je neoddělitelně spjatá s myšlením. Není myšlenky bez zvnitřňujícího vnímání toho, co se myslí. Lhát bez pravdy přitom samozřejmě není možné, takže je nutné vědět, co je za pravdivé považováno. Péter Esterházy začíná svoji knihu Harmonia caelestis takto: ‚1. Je zatroleně těžké lhát, když jeden nezná pravdu.‘“
Autor dokumentárních filmů a televizních pořadů. Dramaturg, pedagog FAMU a JAMU, bývalý dramaturg ČT a publicista. Šéf programu ČT Brno, lektor Institutu dokumentárního filmu. Absolvent fakulty žurnalistiky UK a KDT FAMU. Jeho film Deník babičky Němcové (2000) byl oceněn hlavní cenou na pražském FAMUfestu. Film Mám ráda nudný život (2009) získal cenu za nejlepší český dokument na MFDF v Jihlavě. Je autorem řady recenzí, článků a esejů, publikoval text Smrt dokumentárního filmu (Hranice ve filmu, NFA 1999).
Jako dramaturg se podílel na vzniku řady dokumentárních filmů, mj. Český sen (r. Filip Remuda, Vít Klusák), 66 sezón (r. Peter Kerekes), Jak se vaří dějiny (r. Peter Kerekes), Soukromé století (r. Jan Šikl), Hry prachu (r. Martin Mareček) a další.
Narozen 24. srpna 1971 v Uherském Hradišti.
http://dafilms.cz/director/719-jan-gogola-ml/
Nebyla nalezena žádná videa.