Stylizovaný portrét matky a dcery soustředěný do prostoru čistého rodinného bazénu. Dvě ženy se prostřednictvím krátkého dokumentárního snímku noří do úvahy nad společným, osobním tématem, který však mezi sebou nikdy neotevírají. Film čeří zdánlivě klidnou hladinu; stává se prostředníkem, snažícím se nabořit hráz zbudovanou po letech tím, o čem se nemluví.
Inscenačně-manipulativním způsobem zasahuje snímek, který lze vnímat jako ironický pandán k linii poetických filmů, oslavujících pábitelskou moudrost, do statické existence vesnického alkoholika, vyrovnávajícího se s textem od místního faráře – v kontextu křesťanské rétoriky pak ztrácí rekonstruovaná každodennost hlavní postavy svůj bezvýznamný charakter a Člověk se na cestě k duševní očistě skrze katolickou věrouku propíjí »