Hraný dokumentární film představuje „dějiny česko-německého omlouvání“ a ironizuje plán Evropské unie vytvořit společnou učebnici dějin pro všech sedmadvacet států EU.
Ve stylizované česko-německé třídě učitelka dvojjazyčně diktuje text Mnichovské dohody a žáci si píší. Ožehavé pravopisné cvičení se rychle mění v uragán omluv za dávno zapomenutá příkoří. Naštěstí dneska jsme už všichni kamarádi a tak film končí písničkou a všichni za západu slunce odcházejí do lepší budoucnosti.
Snímek vkládá nehercům do úst skutečné politické omluvy a na pozadí autentického prostředí vysídlené sudetoněmecké školy rozehrává hru o to, kdo se komu více omluví. Kombinace dokumentární autenticity slov a prostředí a herecké stylizace tematizuje absurditu snah o umělé vytvoření jednotného historického evropského vědomí a svědomí.