Nastěhovali jsme se do bytu s balkonem do vnitrobloku. Koukám do něj jak do zrcadla, vidím pustinu, dutost. Dvě stě oken, uprostřed společná aréna, do které padají naše každodenní pohledy. „Pokud žijete vedle něčeho mrtvého, je něco mrtvého i ve vás.“ Film je sledováním mého pokusu o zbourání plotů a propojení plochy do jednoho prostoru. Ohledáváním našich vzájemných vnějších bloků se ve filmu obnažují i bloky vnitřní: skryté mechanismy strachů, které rozhodují o dnešním izolacionismu. Film je tak studí podivného paradoxu mezilidských vztahů – jsme si velmi blízko. O to více někdy dál.