Od banality po smrtelnou vážnost, od soukromí po věci veřejné, od vnitřního po vnější – škála, na které interagujeme se svými mobilními telefony a skrze ně pak i se světem. Mozaika obrazů a situací vytváří digitální obraz současné mediální intimity, neodbytné potřeby sdílení a potvrzení. Otevírá tak úvahu o době, kdy skrze všudypřítomné obrazovky konzumujeme »
.–.|—|.-.|-|.-.|.|-|| Ladislava Prajsnera, -.-|.-|–|.|.-.|.-|–|.-|-.|.-||.-|| především .-.|.-|-..|..|—|.-|–|.-|-|.|.-.|.-|–..–| žijící .–.|.-.|.|…-|.-|–..|-.|—|..-||-.-.|.-|…|-||…|…-|.|….|—||–..|..|…-|—|-|.-||.–.|—|-..| značkou —|-.-|..—|.–.|.-|-.–|.-.-.-|
Nádražní stavědlo jako samostatný svět lidí, ovládajících výhybky a pohyb vlaků na okrajích velkých nádraží. O mikrosvětě v makrosvětě.
Snímám okolní svět. Sebe. Vás. Sociální sítě nám umožňují se neustále zkoumat ve vztahu k ostatním a podněcují tak i tendenci člověka k nevhodné zahleděnosti do sebe, k sebezkoumání a sebepozorování. Snažíme se vytvořit a nabídnout super obraz sebe sama, osvojováním strategií reklamy, sebepropagací a sebestylizací lačně toužíme po statusu idolu, po sebepotvrzení ostatními, po »
Jedna noc, jeden obchodní dům a jeden hlídač.