Inscenačně-manipulativním způsobem zasahuje snímek, který lze vnímat jako ironický pandán k linii poetických filmů, oslavujících pábitelskou moudrost, do statické existence vesnického alkoholika, vyrovnávajícího se s textem od místního faráře – v kontextu křesťanské rétoriky pak ztrácí rekonstruovaná každodennost hlavní postavy svůj bezvýznamný charakter a Člověk se na cestě k duševní očistě skrze katolickou věrouku propíjí do vyššího symbolického řádu.